a dolu pavouci a mury tise chrapou na dne supliku a skrini neni nic jineho nez kus sveta divneho a tohle a tohle podivne odpoledne
vedu ted obycejny zivot bud si dam kolu anebo pivo chtel bych zapomenout a zdalky na me nekdo mava snad me jenom trochu boli hlava
dvere do pokoje nikdo uz neprijde vecece na stole vterina bez konce uz se bavim jen se svoji stolni lampou poslednim zdrojem
Jdu ulici A je deset vecer A vsichni uz umreli A policajt se me pta Kam jdu a proc? Vracim se domu A delam si vajicka A v
Jsem jenom fotograf Jsem jenom fotograf Jsem jenom fotograf Kazdy je nosic a nese kousek viny Kazdy tise prispeje svoji troskou spiny A
zas jednou videt jak jsme tancovali kdysi na bale chtel bych zas jednou videt tehdejsi svetlo tehdejsi mraky chtel bych zas jednou videt sebe a
A delam, ze vim A nevim, a nevim, a nevim A nevim, a nevim, a nevim A nevim A vitr si pohrava se zaclonou A vitr si pohrava se zaclonou
sesli v jednom vypujcenem pokoji Zahrali se v posteli a bylo jim smutno Pak dopili vino, uklidili, zamkli a sebehli dolu po schodech A na
tak uz jsem asi velky uz me hlava boli kazdy den uz nekoukam vpravo vlevo v nekonecne honbe za zvancem tak uz jsem asi velky a nemam cas na blbosti
naplnuje se lahev po kapkach a sny uz lezi na marach praskaji vlakna v zarovkach zpivaji hlasy v hlubinach zlodej se stal obchodnikem
r.a.d.o.s.t.a.z.n.a.k.o.s.t. r.a.d.o.s.t.a.z.n.a.k.o.s.t. skladiste omylu skladiste omylu skladiste omylu skladiste omylu
pije caj a kouri a sedi tam sam u vedlejsiho stolu dosly mu prachy dosla mu nalada a sedi tam sam u vedlejsiho stolu a ma
v noci a vsechny flasky uz byly prazdny a zadny misto uz nebylo cisty a vsem uz bylo vsechno tak trochu jedno stali jsme uprostred mistnosti a
tovarna stroje kasarna tvoje dva cerne svahy Marsky a Petry do bistra na preso cekani na eso a zadny Buh neni jen psi zuby
nadrazi a vlaky nikam nejely vyhrival jsem se na lavicce a ona sedela vedle me a ona sedela vedle me a ona sedela vedle me a
v kocourkove tam se zije dobre kdyz je tam skarede natrou nebe modre pod oblohou z lepenky da se tak zit jen kdyz je furt modra
a nechat vcechno padat pomalu dal ve skutecnosti ryby pluji vzduchem ve skutecnosti byva ctverec ve skutecnosti zadna cesta neni ve skutecnosti zbyva jenom trni a
chci vic nez mi vubec muzes kdy dat a uz me nebavi rikat to co slyset chces chci vic nez mi vubec muzes kdy dat chces vic nez ti muzu vubec